(ne zas tak) Otřesný zážitek
Dneska je ale den... Do školy jsem zapomněla, co se dalo.... ale kdyby jenom to.
V šatně máme skříňky na klíč a mě se tam ten klíč nějak zasek. Samozřejmě jako duchapřítomná ososba jsem zašla do kanceláře pro pilku (asi už jsou na to zvyklí, protože tam jednu měli) a pustila se do složitého úkolu. Bohužel mě nikdo řezat železo nenaučil a tak jsem zeřala celou přestávku bez valného úspěchu. Když zazvonilo, bylo mi líto jít tři patra do schodů a vracet pilku, tak jsem běžela do třídy i s ní. Jenže mi nějak nedošlo, že učit se jména spisovatelů Středověku s nebezpečným nástrojem v ruce asi není nejlepší nápad. Ať tak nebo tak, už bylo pozdě něco udělat.... takže jsem suveréně nakráčela do třídy asi 5 minut po zvonění a došla ke katedře. Pak jsem se (už ne tak suveréně) optala učitelky, jestli bych si u ní mohla nechat pilku. Málem ji ze mě terfil šlak... Naštěstí ale moji prosbu vyslyšela. Když hodina skončila, poslušně jsem naklusala ke skříňce a dala se znovu do díla. K mojí smůle jsem tomu pořád nemohla přijít na kloub. Po uvážení rady jedné z mých kamarádek, jsem se odhodlala ke spásnému kroku - šla jsem požádat o pomoc jednoho profesora, konrétně dědu té kamarádky. Kupodivu byl té ochoty a šel se mnou vysvobozovat věci z mé skříně. Po několika (desítkách) minut se mu to POVEDLO!!!!! Za mocného tleskání minimálně půlky školy (která se za tu dobu stihla dostavit a pokochat se mými neúspěšnými pokusy) jsem slavnostě otevřela zapovězenou truhličku...
Ke všemu tohle nebyla poslední komplikace, která mě dneska potkala, ale tou hromadou ostatních vás nebudu zatěžovat, protože kdybych vám je všechny prozradila, nejspíš byste potichu zamáčkli slzu v oku a psali mi spoustu utěšujících rad... :-p